značkování v domácnosti

Dobrý den, máme problém s naším dvouletým jorkšírem. Je to inteligentní , hravý pejsek až na čůrání v bytě. Odmalička jsme se ho snažili vychovávat podle postupů v knížkách, když jsme ho jako štěně přivezli domů, zůstala jsem s ním 14 dní doma a učila ho čistotě. Protože víme, že během dopoledne jsou děti ve škole, tak se naučil chodit nejen ven, ale i domů na " kočičí záchod". Ví přesně, co znamená povel "čurat" a kde se může. Když jsme s ním doma, tak poctivě čůrá jen venku, nebo na svém místě doma. Ale ouha, jamile opustíme byt a jdeme do práce. I když je ráno vyvenčený a děti se vrací v 13.00 hodin ze školy a jdou s ním ven, během dopoledně očůrá několik míst v domácnosti. Odpoledne se vrátíme z práce a zase poctivě chodí kam má. Pak další například dva dny se chová vzorně - doma ani loužička. Třetí den - hrůza. Tak bych potřebovala prosím poradit, z jakého důvodu se tak může pejsek chovat, zda jsme udělali nějakou chybu ve výchově či se může jednat o "naschvály" z jeho strany - jako trest za to, že zůstal sám. Je možné ho tento nešvar nějak odnaučit? Když se vrátím domů, přesně vím, že "zase něco udělal" - stačí se podívat na jeho provinilé chování. Nebyl za čůrání doma fyzicky trestán, dostane vyhubováno, ale asi budeme muset přitlačit ve výchově ? Můžete prosím poradit? Podotýkám, že nemáme doma žádné jiné zvíře, které by chtěl "přeznačkovat. Děkuji

Tohle je velice častý problém malých pejsků, především jorkšírků, čivav a krysaříků. Hraje tam asi roli více faktorů. Jednak to je větší citlivost nervové soustavy vůči zevním podnětům, velice rychlý metabolismus a spontánní, velice rychlá instinktivní reakce na pocit ohrožení nebo nejistoty. Začíná to určitou nervozitou spojenou s odchodem rodiny z bytu. Pejsek se těší, že třeba půjde taky, nebo se naopak trochu bojí, že zůstane doma sám. Tato nervozita zrychlí metabolismus a způsobí větší dráždění močového měchýře přítomnou močí, byť je jí po vyvenčení jen kapka. Hned poté, co všichni odejdou, pejsek obvykle celý byt proběhne a zkontroluje, a protože je ze samoty nesvůj, raději si na strategicky důležitá místa umístí svou značku. Pak se teprve uklidní a jde spát nebo něco okusovat. Proto většina klientů říká, že loužičky moči nacházejí hned po pěti minutách po odchodu z bytu. Jde-li o pejska, který nesnáší samotu a velice se doma bojí, začne výt, štěkat, škrábat na dveře, nebo si najde činnost, která trochu jeho strach zmírní (většinou je to systematické ničení nějakých pro nás velmi cenných věcí). Jenže s touto prací opět spotřebovává spoustu energie a metabolismus jede na plno. Močový měchýř se rychle naplní a strach oslabí tonus svěračů, takže pejsek se musí vyprázdnit. Zpravidla nejprve obejde místa, která už si označil, aby značky přepsal a byly dobře "čitelné". Zbytek pak vypustí na připravenou plínku nebo do blízkosti dveří, kterými by jinak odešel čurat ven. Dalším faktorem mohou být sousedi, kteří se snaží štěkajícího pejska uklidnit mnohdy svérázným způsobem, například ťukáním lžící do trubek topení nebo bušením násadou od smetáku do stropu, popřípadě kopáním do dveří. To pejska opět znejistí, takže pro jistotu obejde a přepíše svoje značky, aby se cítil bezpečněji. No a pak začnou chodit děti ze školy, na chodbě je větší ruch a pejsek už se nemůže dočkat návratu své rodiny, takže zase začne nervózně pobíhat, plní se mu močový měchýř... 
Častěji značkují doma psi, ale ani fenky nejsou výjimkou. Někdy souvisí značkování s háráním fenek v sousedství, takže v určitém období se vyskytuje častěji než jindy. Nejhorší situace nastává, když je doma malých pejsků více. Stačí, aby sklony ke značkování měl jeden, ale tomu druhému to nedá a musí značky přepsat.
Řešení spočívá v omezení vlivu výše uvedených faktorů. To znamená dobře pejska naučit tolerovat samotu (u některých je to však téměř nemožné) a především jej adaptovat na všechny odchodové rituály, aby u něho nevyvolávaly nervozitu. U psů motivovatelných jídlem se to dobře daří s pomocí plnicích hraček. Hračka se naplní granulemi a pastovitými součástmi (vařené maso, tvaroh, psí pamlsky ve formě pastovitých tyčinek) a dá se psovi už v době, kdy se připravujeme k odchodu. Měla by být tak velká a tak naplněná, aby psovi vydržela ještě nejméně 10 minut po našem odchodu. Tím se vyhneme prvotní nervozitě. Pes by měl mít v bytě vymezený prostor, ve kterém případná loužička neudělá velkou škodu - každé naše lamentování jen zvýší psovu nervozitu v souvislosti s naší nepřítomností. Pro krátký pobyt (do 2 hodin) se dobře hodí klec, pro delší pobyt jedna místnost oddělená od zbytku bytu přepážkou nebo mříží. Mříž do dveří doporučuji také v případě, že je pejsků více - mohou si tak hrát každý se svou plnicí hračkou, aniž by si ji záviděli a navzájem se ohrozili, a nemohou po sobě přepisovat případné značky. Zároveň se však vidí a mohou spolu komunikovat, což jim dodá na klidu. Legální místo určené pro vyměšování by měl mít k dispozici každý pes, který žije v bytě. Pro pejska, který už zvedá při močení nožičku, je dobré přidat na plínku nebo misku s kočkolitem také značkovací sloupek ve formě například malého demižonku nebo skleněné láhve se širokou základnou a těžkým dnem. Po takovém sloupku moč dobře steče a povrch se snadno udržuje v čistotě.  Naopak místa, kde by pes značkovat neměl, je dobré obložit miskami s vodou, rozhodit kolem nich pár granulek, popřípadě kolem nich prostřít pruhy ostré rohožky, na kterou pes nerad stoupá. Jde-li o značkování sexuálně podmíněné, pomůže kastrace.

MVDr.Žertová