strach v dopravních prostředcích
18:33:10 02. 02. 2012Dobrý den, před měsícem jsem si pořídila 8-mi měsíční štěně fracouzského buldočka. Jelikož už měl pejsek patřičný věk, začali jsme jej zvykat na nové podněty hned od začátku. Před koupí nás chovatelé upozornili, že ve smečce sourozenců (se kterými vyrůstal 8měsíců) je submisivní, ale ani to mě neodradilo, a pejska jsem si pořídila. Bylo mi hned jasné, že z něj nebude nikdy neohrožený a dominantní jedinec, ale moje snaha vede přinejmenším k tomu, aby se projevoval alespoň neutrálně vůči okolí, a strach se časem zmírnil, anebo vymizel úplně. Sama občas sleduji mírné pokroky, které děláme a jeho stoupající sebevědomí mi dělá obrovskou radost, a i když se občas něco nezadaří, tak začínáme znova od začátku...chce to velkou trpělivost, ale mě to baví, už bych ho nevyměnila za žádného jiného psa, protože jinak má úžasnou povahu. Poslední dobu se ale "pereme" s dalším strašákem- místní Městskou hromadnou dopravou, pokaždé když máme nastoupit, odmítá to a zaujme postoj stejný, jako když se něčeho lekne, stojí na místě, a tváří se "nepohnu se z místa ani za nic..." V tomto případě samozřejmě nepomůže, jak mi radila trenérka na cvičáku, upustit vodítko a jít dál, jako by se nic nedělo...tohle bohužel v tomhle případě není možné...Můžete mi, prosím, poradit, jak ho mám tedy naučit, aby klidně nastupoval do dopravních prostředků, zejména autobusů? (Uvnitř se taky nechce pohnout, ale po pár minutách je to lepší, a když mě vidí klidnou, po chvilce se uklidní taky). Nevím, co dělat, jezdím autobusem poměrně často, a mohl by to být později problém...Děkuji za Vaše odpovědi. Markéta
Markéta
Naše odpověď:
Záleží na tom, zda se dá pejsek dobře motivovat pamlsky. V takovém případě bych začala trénovat u docela jiných schodů a obrubníků, kde nehrozí žádné nebezpečí. Pejsek by měl na pokyn ruky a posléze povel (např. SCHODY) sám radostně vyběhnout nahoru, aby dostal pamlsek. Až když se spojí povel s úkonem v dobře zažitý podmíněný reflex, domluvila bych se někde na konečné tramvaje či autobusu s řidičem a trénovala nástupy v klidu bez účasti pasažérů, se stejně radostným přístupem jako u běžného cvičení.
Pokud je venku pes příliš bojácný a pamlsky jej nezaujmou, bude třeba provádět klasickou desenzitizaci, kdy odměnou bude to, po čem pejsek v tu chvíli nejvíce touží, tedy odchod od "bubáka". Zase bych začala někde na konečné, nejprve jen obcházením stojících autobusů, pokud možno každý den. Podle chování pejska bych pomalu přidávala povely (stačí K NOZE na pár kroků) nebo hru například s plyšovou pískací hračkou. Účelem je odpoutat pozornost od autobusů - ale ne silou. Pes by měl jen zaregistrovat přítomnost autobusů, ale neprojevovat strach. Pokud je příliš nervózní a ustrašený, je třeba se pohybovat ve větší vzdálenosti od autobusů. Cvičení končí tím, že pes dostane povel SEDNI a po jeho správném provedení se utíká radostně s pořádnou pochvalou pryč. Druhý den se začne na úrovni, na které se předchozí den končilo. Až se pes naučí procházet u nohy mezi autobusy a dokáže si v těsné blízkosti autobusu sednout, je možné se opět domluvit s některým s řidičů a začít s nastupováním. Nejprve zůstat před otevřenými dveřmi - posadit, hooodně pochválit a odejít. Pak zkusit první schod, popřípadě celé nastoupení, jestli pes raději vyběhne až nahoru (i v tomto případě je dobré natrénovat povel SCHODY na nějakém docela jiném místě). A zas posadit, pochválit, vystoupit a radovat se společně z pejskovy statečnosti. Prodlužovat dobu od posazení po vystoupení, a soustředit pozornost psa na sebe například zdviženou rukou nad jeho hlavou. Pak zkusit opravdovou zastávku s nastartovaným autobusem a lidmi. Pak jet jednu zastávku a vystoupit. Pomaličku prodlužovat cestu. Podmínkou tohoto cvičení je, aby pes po celou dobu nácviku nejel autobusem déle než umí a nevyděsil se. Jinak je třeba se vracet o mnoho kroků zpátky. Při denním nácviku trvá tento postup zhruba měsíc, ale výsledek bývá trvalý.
MVDr. Hana Žertová
